9.pokračování čtení a diskuse o geniálním podnikateli Tomáši Baťovi

Tentokrát několik úryvků z knihy Stanislava Jandíka Železní tovaryši z roku 1938 s podtitulem Sociologická reportáž o zrození nového věku. Je to z kapitoly úryvky profilu.

Jeden mezinárodní podvodník, Goldafen jménem, co napálil stovky lidí po světě, nabídl Baťovi perské koberce. Baťa viděl z okna přepychové auto a dva sluhy a hned věděl, co je to zač. Prohlédl koberce a ptá se co za ně. Šestnáct tisíc, odpověděl Goldafen. Baťa napsal na lístek ze svého pověstného bločku nějaký vzkaz a poslal jej do pokladny. Vyplatili mu 5.000 Kč. Na protesty mu Baťa vzkázal, že nechce-li tu částku, ať pro své koberce přijde. Ten odešel s pěti tisíci a prohlásil, že to byl jediný obchod, na který doplatil.

Ucházel se jednou o práci mladý člověk, velmi sebevědomý a vykládal, co vše dovede. Baťa ho rychle prohlédl a říká: „Přijímám Vás. Potřebuji někoho ihned poslat do Terstu. Je 9, musíte do poledne odjet. Tady máte jízdní řád Rakousko-Uherský. O půl jedenácté vyjedete ze Zlína. Najděte mi, kdy budete v Terstu.“ A odešel. Za hodinu jde kolem a vidí, jak se mladík potí nad tou velkou knihou. „Dělejte, vlak jede za půl hodiny, co jste už našel?“ Rozpačitý mladík přiznal, že ještě nic. Na to Baťa: „Jak jste začal mluvit, poznal jsem, že se chlubíte. Kdybych vás odmítl, myslel byste, že vám křivdím. Musíte se ještě mnoho učit. Budete-li se opravdu učit, přijďte potom, rád vás přijmu.

Z oběžníku exportního oddělení:
Včera jsem odtud odcházel v půl desáté a většina z vás tu ještě byla. To mě nejen netěší, ale vadí mi to. Považuji to za nepořádek, jako mnoho ostatního ve Vašem oddělení. Pan M. dohlédne na to, abyste tu nezůstávali po 5. hodině. Kde pracuji já, tam si přeji pořádek a aby tak lidé odcházeli po pracovní době a aby po zásluze měli velké výdělky, které by z vás udělaly velké lidi. Chceme dělat velké obchody a to lze jen s velkými lidmi. Příčina nepořádku je ve vedení, které nedovede rozeznat lidi, hodící se ke své práci a  ty, kteří se k práci nehodí. Je třeba, abychom já, pan M. a mnoho dalších z vedení pracovali dlouho, ale není třeba, aby tu zůstávali ostatní.

Několik stručných příkazů:
-Já si přeji, aby vaše práce byla udělána tak, aby již zítra byl z toho prospěch.
-Přikládám obrázek rychlé stavby rodinných domků, vystřižený z cizích novin.Račte se tento způsob zajímat. Svůj názor mi sdělte na tento papír.
-Napište apel na obecenstvo: Šetřte železniční matetek. Je váš. (Dopravnímu oddělení, spravujícímu Baťovu dráhu z Vizovic do Otrokovic,)
-Štětiny do filcárny, štětiny ze hřbetů na kartáče, odpadky kostí a masa do drůbežárny, která musí zařídit chov nějakých zvířat, kačen slepic, nebo vepřů. Do jatek si vypůjčte kočky.(Když našel nepořádek na jatkách)

O přátelství, obchodě a židech:
(Jeho názor na židy nebyl nepříznivý. Měl několik z nich v závodě. Cenil si jejich smyslu pro obchod.) „žil jsem několik let ve městě, kde bylo plno obchodníků i továrníků, ale všichni židovští. Z našich lidí začíná každý rok někdo továrnu nebo obchod, ale žádný nepžežije tříleté trvání bez konkursu. Přišel jsem na to, že každého takového člověka urdousila tamnější společnost. Brzy chtěl se takový továrník chovat jako úředník. Dle pojímání městské společnosti musel inteligent vysedávat při pivě, chodit na výlety, hony, a umět vypravovat historky nemající nic společného s obchodem. To samozřejmě muselo přivodit zkázu, protože to odvádělo od obchodního uvažování.
Židovští obchodníci byla tom mnohem líp. Scházeli se a přátelství uzavírali jen mezi sebou. To přineslo každému prospěch, protože v jejich společnosti mluvilo se o obchodu a každý se mohl naučit od jiných vždy něčemu  novému.

Vzpomíná americký Čech, stavitel pan Švácha:
-Baťovo heslo znělo: Co chceš, můžeš. Když se rozhodl, že něco musí být provedeno, s prací se muselo hned začat, i kdyby na druhý den se mělo bourat a na místě růst tráva.
-Baťa svolal nějakou konferenci za účasti profesora brněnské techniky a jiných  odborníků. Měl se projednat výsledek zkoušek, jaký poměr cementu a štěrku je pro beton nejlepší a nejlevnější. Zkoušky prováděl stavitel Svoboda. Přišel Baťa a hned spustil: „pánové, pracovali jste na tom 3 měsíce, teď chci výsledek, chci vědět, který cement a který štěrk je nejlepší.“ Stavitel předložil výsledky zkoušek a podotkl, že nyní bude třeba provést výpočty.
 Baťa na to okamžitě: „Ovšem, pánové, nemáme nic hotovo, a ačkoliv jste na tom tak dlouho pracovali, nevíte, který cement je nejlepší.“ Jeden inženýr se pousmál a Baťa hned k němu:“Co počítáte?“ – „Železobeton“.  - „Co jste vypočítal?“ -  „Dosud pracuji na výpočtech.“ – „Nemáte tedy nic. Usmál jste se mé poznámce, že nemají nic hotovo a sám nemáte také nic. Oni mají aspoň špičku, ale vy dočista nic. Vy jste takové dobré pokladny, ale já potřebuji klíč k těm pokladnám, ba potřebuji krumpáč, abych je rozbil“

Vůdcovské ideje T.B., zvláště dnes aktuální:
-„Společnost, stát dnes, bezmála se stará jen o slabé. Silní si prý pomohou sami. Ale to je názor naprosto zvrácený. Slabí se nepozvednou. Jen silný, tvůrčí duch šine lidstvo kupředu. Čím je bez něho dav v politice? Čím občanstvo v samosprávě, v kolektivním podnikání? Když silný jedinec dává živobytí celému kraji, který bez něho žívořil, ten nezasluhuje podpory? Když se jemu pomáhá, pomáhá se tisícům. Společnost by zde měla provádět jen drobné korektury. Dnes se však považuje za pokrok – silného jedince podlamovat.“
- Americký národohospodář Filene se ve Zlíně jednou zeptal Tomáše Bati žertem, je-li pravda, že by chtěl být presidentem republiky. Baťa po chvilce zamyšlení odpovídá vážně: „To bych si přál raději řídit Evropu. Anebo celý svět. Ten bych si troufal převrátit vzhůru nohama. Víte, ta naše republika, to je moc komplikovaná věc.“

O odborových organizacích:
-„Nikdy jsem nepoužil podnikatelské organizace k tomu, abych utlačoval své zaměstnance, abych bojoval proti nim. Podobné očekávám od nich. Nemám nic proti tomu, jestliže chtějí platit příspěvky té organizaci, která jim za to nabízí výhody. Ale nemohu jim nesdělit, aby nedávali své peníze té organizaci, která těchto peněz používá k ničení a rozvracení jejich práce.
- Jeden z jeho spolupracovníků: „Kojil se tím, že není takový kapitalista, že není ten, proti kterým i on kdysi bojoval, bavil se s nimi a žil. Odborová organizace v dnešní formě dělníkovi v práci jen překáží. Myslí jen na organizaci a ne na práci. Organizace není an svém místě, jestliže nevštěpuje dělníkovi věrnost k práci.“

Ještě jeden příběh z přijímání pracovníků:
Ve frontě v Baťově kanceláři stojí mladý muž, v podpaždí třímá dvě tuby. Doprovází ho vedoucí koželužen. Když přijde mladík na řadu, představí se jako inženýr Bělavský, absolvent brněnské techniky ve dvou oborech. - „Tak povězte co umíte pane Bělavský.“ (U Baťů se tituly neužívaly.) Tu pan inženýr beze slova vyprázdní tubusy a rozestře dva inženýrské diplomy. Baťa je odhrne stranou a - „Vy jste mi nerozuměl, pane Bělavský. Ptal jsem se, co umíte.“ – „No, měl bych něco vědět o koželužství…“ – „Tak to jsem chtěl slyšet. Hodláme postavit v Otrokovicích velkou koželužnu Vás tam potřebujeme. Informovali jsme se na Vás na Technice.Tady pan vedoucí koželužen si Vás odveze a vše s Vámi projedná.“
Byl to jeden z nejlepších příjmů do firmy. Pan Bělavský se stal celosvětově nejuznávanějším odborníkem na koželužny. 

17. Srpna 2009                                                                                       Stanislav Vrbík

P.S.
Tato objemná kniha je těžko k sehnání. Ale máte-li zájem o Baťovskou literaturu, jsou u mne k dostání 2 tituly: Švec, který dobyl světa (E. Erdély) a Zámožnost všem (T. Baťa)
Informace na 602563464.