Proces s Janem Baťou, naše národní ostuda

24. října 1945 vydal president Beneš dekret č. 100, tzv. znárodňovací. Týkal se firmy Baťa, ale protože nebyl Němec ani Maďar a nekolaboroval, měl nárok na náhradu. Jan ten majetek ocenil na 50 miliard. Kde by je republika vzala? Řešením bylo buď zaplatit, nebo neznárodňovat. Podlým řešením by bylo znárodnit a odsoudit za kolaboraci. Jiří Udržal, dlouholetý zaměstnanec firmy, cestoval s Baťou po Brazílii a Argentině, kde zkoumali možnosti výstavby nových Zlínů v laciných pustinách, kde by se současně pěstoval dobytek pro kůže. Udržal, komunistická „ponorka“ ve firmě, napsal o tom zprávu, v jejímž závěru zalhal, že Jan Baťa by chtěl vystěhovat celý národ do Patagonie. Té se chytlo Noskovo komunistické ministerstvo vnitra a poslalo do Brazílie Udržala, aby přivezl několik svědectví Baťových spolupracovníků o bránění zaměstnancům firmy účastnit se bojů za osvobození. A to pod pohrůžkou, že jinak nedostanou povolení vrátit se do ČSR. Několik, asi 7 nestatečných skutečně podstrčené prohlášení podepsalo. Všichni je pak v r. 1968, kdy se teprve mohli vrátit, statečně odvolali.
Komunisté se postarali o přípravu mas na proces s Janem. Zlínská Naše pravda ho označovala za zarytého nacistu, zbohatlého z mozolů valašského lidu a v tomto duchu je vedená sprostá kampaň v celé republice. Komunisti byli mistry desinformačních kampaní. Zbohatlík, zrádce, kolaborant, vystěhování národa do Patagonie, to byly formulace, jimž málokdo nepodlehl. Baťovi ředitelé byli vynášeni fanatiky za brány závodů a zatýkáni, Janova svekruše Marie L. Baťová, jak on sám píše v protestním dopise Benešovi, byla zfanatizovaným davem usmýkána k smrti. Na počátku této kampaně byl do Zlína svolán tábor lidu za účasti Gottwalda. Na něm pronesl lidovecký ministr (po obědě u Marie Baťové, vdově po Tomáši) pustý výmysl, že Jan Baťa spolupracoval s okupanty.
Proces byl připraven. Bylo zde osočení ministra Hály o spolupráci s nacisty, byla zde vynucená prohlášení těch sedmi, a bylo zde Udržalovo obvinění o Patagonii. Vyšetřovací spis má přes 300 stran a obhájcům není poskytnuto dost času na důkladné prostudování. Tiskem jsou obhájci napadáni, že chtějí obhajovat kolaboranta, závodní rozhlas ve zlínské továrně štve proti nim. Prvním krokem obhájců je návrh, aby byl každopádně, třeba i v cizině, obviněný vyslechnut. A aby mu byla doručena obžaloba. Ten čeká ve Švýcarsku, ale je mu zakázán vstup do ČSR, jeho žádosti o účast v procesu jsou ignorovány. Už ve středověkém českém právu platila nepominutelná zásada, povždy platná v právních systémech světa : „Každý budiž slyšán“. V ČSR tuto zásadu ignoruje soud ještě rok před Únorem 48, ale už s komunistickým ministerstvem vnitra.
Předsedou soudu je jmenován brněnský soudce dr. Beran. Ten odmítl vést takto připravený proces. Odmítl i další jmenovaný soudce po pročtení soudního spisu. To je popření všech zásad justice, prohlásil. A tak přišel na řadu rozkaz. Dostal jej generál justiční služby dr. Šrámek. Podle ustanovení o Národním soudu, nedostaví-li se obviněný k soudu, musí být ustanoven obhájce ex officio. Stal se jím Dr. Pacholík, který po přečtení spisu 2. dubna l947 napsal žádost o odložení soudu a pozvání obviněného. Soud žádost úředního obhájce jednoduše ignoroval.  Stanovil konání procesu na 28. Dubna. Muselo se spěchat. Národní soud končí svou činnost 5. Května, tedy za týden, a pokud by nebyl vyhlášen rozsudek, proces by se vedl u řádného soudu. Tam nebyla naděje na odsouzení Jana a stát by mu musel vyplatit znárodněný majetek.
Všichni tři obhájci, Dr. Pražák, Zlíňák Dr. Šaler a ex offo Dr. Pacholík sepsali žádost, aby byl Jan souzen řádným soudem, protože obviněný sdělil svou adresu a žádá o účast, že nedostal obvinění a že je třeba vyslechnout 40 svědků obhajoby. Odpověď? Dr. Pacholík dostal obsílku k hlavnímu líčení na 16 dubna a to bylo vše. 19. Dubna telegrafuje Jan soudu protest. Předsedou je voják s povinností plnit rozkazy. Porotu tvoří 6 státních úředníků; ti jsou existenčně závislí na nadřízených. Obviněný marně žádal o obžalovací spis. Žaloba je snůškou lží a soud má „způsobit“ odsouzení.  Bez odpovědi.
Stejně bez odpovědi jsou protest obhájce Dr. Šalera, prohlášení o nepříslušnosti Národního soudu Dr. Pražáka, i další Janův telegrafický protest proti nedoručení spisu, i podání advokáta Dr. Pacholíka. Na začátku přelíčení dostal slovo národní prokurátor a prohlásil, že přelíčení se může konat bez obžalovaného, protože ten nechce přijet a nepřijede. (Je to možné? Obžalovaný se dobývá k soudu a prý nechce přijet!) Pak soud šmahem zamítl všechny námitky obhajoby. Vzhledem k blížícímu se datu ukončení existence Národního soudu nebyly čteny ani všechny materiály, co měly dokazovat vinu Janovu. Muselo se spěchat! Tak zněl rozkaz předsedovi – generálovi. Někteří svědci obžaloby dokonce ve svých výpovědích vinu obžalovaného popřeli. (Dr. Kabelík, Dr. Červinka), Komunistický vyšetřovatel ze Zlína F. Peřina, který jako svědek vypovídal o tom, co se dělo u Baťů v Brazílii během války, musel nakonec přiznat, že tam tehdy vůbec nebyl a že to má z druhé ruky. Četly se protokoly nepřítomných svědků obžaloby, ale ani jediného obhajoby. Kuriózní situace nastala, když obhajoba žádala osobní svědectví Udržala na jehož hlášení o Janu Baťovi je postavena téměř celá obžaloba. Nastaly rozpaky a po poradě soudu bylo stroze a suše oznámeno, že není třeba, aby byl Udržal slyšen.
Třetí den přelíčení měly být slyšeni svědkové obhajoby. Další donebevolající paskvil: v usnesení se praví, že Soud má v dosavadním řízení věc tak náležitě osvětlenou, že dalších průvodů nepotřebuje a proto se tyto jako bezpředmětné zamítají. Prosté, nepřípustné zrušení nezadatelných práv obhajoby. Musí se spěchat. Životnost Národního soudu se už počítá jen na desítky hodin. Po zamítnutí slyšení svědků obhajoby se oba obhájci (kromě ex offo) vzdali obhajoby a odešli od soudního líčení. Jediný případ za celou dobu existence Národního soudu, kdy dva obhájci odejdou proto, že obžaloba je vykonstruována a průběh líčení zmatečný.
Aby toho Kocourkova nebylo dost, v poslední den líčení byl vyměněn jeden člen poroty nekomunista. Platilo, že v porotě musejí mít zastoupení rovnoměrné všechny politické strany. Ale náhradníkem byl jmenován komunista. V šestičlenné porotě byli teď tři komunisté a předseda soudu byl čtvrtý, takže měli prostou většinu.
Rozsudek:     Jan Baťa se zprošťuje viny, že pomáhal nepříteli, že měl dohodu s Goeringem, že plánoval vystěhování národa do Patagonie, že dělal propagandu nacistům a že bránil svým zaměstnancům ve vstupu do čs. zahraničního vojska.
Prohlašuje se vinným, že bránil resistenčnímu hnutí, že nepracoval pro osvobození vlasti a že se „choval tak, že se dostal na černou listinu spojenců“. Dosti nesrozumitelné zločiny, že?
A odsuzuje se k těžkému žaláři na 15 let, ztíženého každého 15. Března temnou komůrkou, prvních 10 let trestu k nuceným pracím, ke ztrátě občanské cti po dobu trvání trestu a k propadnutí veškerého jmění.
Toto znásilnění soudnictví se událo v roce 1947 s vědomím presidenta Beneše. Nevíte, proč se Benešovi ještě teď stavějí pomníky? Jsme národ pitomců? Oslavujeme Beneše, Masaryka, Komenského, ale kdo z této generace ví, za co jsou oslavováni?
Byl tu někdo, kdo s počátečním kapitálem 6 nebo 8 set rakouských zlatých vytvořil největší světovou organizaci výrobní a společenskou, která mohla být předobrazem systému, jenž vede ke světovému třídnímu usmíření a k míru ve světě. Který by marxistický třídní boj a bolševické prolévání krve poslal na smetiště dějin.
Čím to vytvořil? Novým typem podnikání jako služby společnosti, kde zisk se investuje do rozšiřování kapacit, vrcholné modernizace a do péče o zaměstnance i domovská města. Kde celé výkaznictví podniku je veřejné a každý dělník či zřízenec je dostává do rukou, aby se mohl přesvědčit, že podnik je veden moudře a hodnoty rozdělovány spravedlivě. Kde tvorby výrobního plánu se za své pracoviště i za celek účastní každý člen výrobního kolektivu. Kde šéf není pracháčem, tyjícím z podnikových výsledků práce, ale je rovným spolupracovníkem všem. Kde v podniku platí pro všechny: Já pán, ty pán. A zákazník – náš pán.
Ten někdo, vážení Čechové, to byl náš člověk. Byl to Tomáš Baťa.  A zdárný pokračovatel jeho myšlenkového i materiálního bohatství, Jan Baťa. Jak je vám, vážení spoluobčané, když vidíte, jak to všechno bylo rozdupáno našimi spoluobčany - politiky? Vadami českých charakterů, závistí a ustupováním před zlem?
Dá se ještě něco dělat? Něco ano. Materiální bohatství Baťů je to tam.  Ale bohatství myšlenkové se uchovalo v knihách. Narovnejme s voje charaktery, seznamujme se s těmi myšlenkami. Snad vstanou noví Baťové. Myslím, že nevstanou z úředníků, advokátů, profesorů, politiků. Baťův systém vyrostl z řemesla, z živnosti. A jak víme od Lenina, živnost plodí kapitalismus. Snad se dočkáme dřív, než nás naši politici přivedou na buben. Ovšem pasívní čekání neplodí nic, než ten buben.

Zlín, 14. 9. 2009                                                                               Stanislav Vrbík, tel. [phone]

Starší blogy můžete najít na adrese  www.vrbik.blog.idnes.cz