Nadčasové prvky batismu a jeho dnešní poslání

Měnící se světová politická a hlavně ekonomická situace, jmenovitě příchod fáze t.zv. transformace a začínající globální krize, vyžadují nalézt takový systém hospodaření ve společenských útvarech, který překoná přinášené problémy. Je to především otázka, co dělat se skutečností, že v průmyslu ubývá pracovníků (důsledek růstu produktivity práce) čímž klesá přívod daní do státních rozpočtů, ale roste potřeba vydávat podpory v nezaměstnanosti, nebo pro rozvoj oborů, netvořících materiální hodnoty. Tam právě bude možno uvolněné lidi změstnat, což ale zvýší náročnost na státní výdaje. Jediným známým systémem, který toto může překonat je  Služba veřejnosti, jež byla metodou podnikání u Baťů.

Než se rozhodnete číst,

měli byste vědět, co vás čeká, co nového vám publikace při­nese. Nastíním Vám to. Zapomeňte ale vše, co od dob komunismu víte, i na zvykovou podezřívavost doby, a smiřte se s tím, že někdy se píše i pravda, byť těžko uvěřitelná.

Batismus má jméno po Tomáši Baťovi, (1876-1932), zlínském ševci, začínajícím (1894) se 6 spolupracovníky, který na začátku zkrachoval, zarputile odmítl bankrot, dokázal splatit během 2 let hrozivé dluhy a pak za 30 let ovládl světový obuvnický průmysl, vyráběl i stroje, pneumatiky, letadla a jiné, stavěl domky, města, investoval do životního prostředí.

Jak to dokázal? Jako dokonalý a náročný člověk, nadšený svou prací, vytvořil dokonalý systém. Přijal, přizpůsobil a realizoval myšlenku podnikání jako Službu veřejnosti, v níž se podniká pro blaho spolupracovníků a zákazníků. (veřejnost). Ne pro vlastní zisk, ale pro uspokojení z vlastní užitečnosti. Vyplácejí se proto maximální možné mzdy (zámožnost všem), prodává za minimální možné ceny. (Náš zákazník, náš pán.) Jeho systém byl samosprávný, univerzální, a proto je nadčasový. Fungoval by třeba i v komunismu, za podmínky neomezených pravomocí šéfa.

V krizích, kdy všichni padali, Baťova firma nejvíc rostla.

V dnešním světě je považována za strašáka sílící tendence úbytku pracovních míst růstem produktivity práce, a tedy nezvládnutelného růstu nezaměstnanosti. Což znamená růst výdajů na podpory, přičemž klesá počet zdanitelných pracovníků. Podobně dělá politikům a ekonomům vrásky sílící globální krize. Ani jedno, ani druhé by batismu starosti nedělalo, v něm by takové situace vůbec nenastaly.

Pošetilé lidstvo! Byl tu dokonalý systém, dávající lidem blahobyt, sociální mír a spravedlnost, před kterým smekali fašisti i rozumnější komunisti, ale lidstvo jej odvrhlo i s jeho nositelem, zlínskou firmou Baťa. Lidstvo není totéž co lidé.

Co tu zůstalo? Krize, války, nepořádky, chudoba, korupce, všeobecný úpadek mravů.

Stanislav Vrbík, mail:                      [e-mail]

                                                                     1. Část

 Charakteristika Baťova díla       

„Baťovy závody přetvářejí své dělníky ve výrobce a tím předjímají možný způsob vyřešení neodkladných a palčivých sociálních problémů, které znepokojují celý svět.“         (Vicepresident francouzského výboru pro vědecký výzkum práce Edmond Landauer. Podle životopisné knihy o Janu Baťovi od F. M. Aracanjo: Svět porozumí, str. 59 a 60. vydání: Marek Belza, 2004)                                                                                       Tato formulace přesně vystihuje jednu stránku světového významu Batismu.Co znamenalo ono vyřešení neodkladných a palčivých sociálních problémů?                                                                                          Nic méně, než tichou sociální revoluci, která odstranila rozpor mezi majitelem a dělníkem, příčinu to všeho sociálního napětí.  Bez násilí. Bez milionů povražděných třídních nepřátel. Prostě jen baťovsky organizovanou prací. Samosprávou práce v systému Služby veřejnosti.

Důkaz katastrofálního omylu Marxe, marxistů a všech, co chtějí znárodňováním a násilím dojít ke spravedlnosti. Anebo aspoň vládnout, když poznají, že se spletli.                                                             To, co dělá u Baťů z dělníka výrobce, je jeho podílnictví na hospodářském výsledku své dílny, stanovenépravidly samosprávy a smlouvou, určující procentní podíl na zisku dílny. Zájmy majitele a dělníka nejsou tady náhle protichůdné, ale totožné. Jde fakticky o normální spolupodnikání dříve „třídních nepřátel“.                                                                                                                                                       Může se namítnout, že sociální rozpory, alespoň pokud jde o nebezpečí sociálních revolucí, dnes už nehrozí. I kdybychom tuto námitku, čistě akademicky přijali, nic to neznamená.                                           Batismus ani zdaleka není omezen na předcházení sociálním bouřím. To je jen jeho následný, zdráhám se říci vedlejší, ale nedocenitelný světový mírotvorný efekt.

Stále tu zůstává, kromě dalších úžasných fenoménů, ten efekt přeměny dělníka ve výrobce. Ten nese hmotný zájem dělníka na výsledku jeho práce. A tím cílevědomé využití jeho všech dosud neobjevených a neprojevených schopností, ústící do neutuchající aktivity na permanentní racionalizaci práce. Práce jako služby, přinášející, mimo jiné, zákazníkovi kvalitu a láci, dělníku zámožnost, mravní podnikatelskou a občanskou hodnotu, spokojenost a štěstí.                                                                                                   Tento fakt, tato neutuchající aktivita dělníka-výrobce pro dosažení osobního zisku permanentní racionalizací výroby a kvalitou výrobku, mobilizace a intenzivní zapřažení všech vlastních sil a schopností, to je největší objev Tomáše Bati.

Není známo, že by některá jiná firma na světě měla podobný systém podílnictví dělníka na výsledcích jeho pracoviště.                                                                                                                                                     Tomáš Baťa jím dokázal vychovávat lidi pracovním procesem, formovat jejich charaktery, zapojit je smysluplně do výrobní spolupráce i společenského a občanského života. Dělník je tak zbaven nevědomé pošetilosti a jakési netečnosti námezdní síly k výsledku práce a k občanské cti.

Zlín se stal „beztřídní společností“ rovnocenných, svůj život si řídících a budujících občanů. Velmi zámožných občanů.Že výchova dělníka prací jako výrobce učinila z Baťovy firmy podnik pro celý svět nedostižný v kvalitě výrobků, minimalizaci nákladů a tedy i v láci výrobků, to je sice další, závidění a obdivu hodný efekt, ale opět jaksi jen vedlejší a samozřejmý, logický důsledek samosprávy práce.

Jak vytvořil Tomáš Baťa své originální dílo – Samosprávu práce? Obrátil jednu lidskou špatnost - nezřízenou touhu po zisku, proti ní samotné, když jí dal průchod. Umožnil člověku, aby svou ziskuchtivostí usměrněnou osobní smlouvou, využíval všech svých tělesných i rozumových schopností k (poctivému) sebeobohacování. Z pytláka hajným, jak praví lidové pořekadlo.                                                          „Pravého úspěchu docílíme, až naučíme lidi řídit svoji práci, a to bude tím snadnější, čím větší prospěch z toho budou mít.“(T. B.)

Je tu systém, který funguje jak má, lidé si v něm samostatně budují svoji zámožnost, vzorně spolupracují, soutěží, ale nebojují mezi sebou, respektují se. Místo jednoho šéfa je v závodě na svých místech šéfů tisíce a desetitisíce, kteří spojeni jedním cílem, pokojně a opravdu hodně si vydělávají svými výsledky, pro zbytek světa neuvěřitelnými.Ten systém, zopakujme si to, má jméno Samospráva práce.

Jí však není charakteristika Batismu zdaleka vyčerpána. Mezi další nosné charakteristiky Baťovy metody řízení závodů byla zásada šéfova osobního výběru a výchovy lidí. („Já jsem závod nevybudoval. Vybudoval jsem lidi a ti pak vybudovali závod“.)Dále, v závodě všeobecně platila zásada práce jako Služby veřejnosti. Uvnitř i navenek. (Uvnitř například konzumy s prodejem životních potřeb, jež zvyšovaly reálnou mzdu o 30%, levným kvalitním stravováním, levným a tehdy moderním bydlením, bohatým odměňováním zlepšovatelství, atd.)

Rodinám i obyvatelům města se dopřávalo kultivace životního prostředí (zahradní město), levných energií, dopravy a komunálních služeb, kultury a vzdělání nejlepšími učiteli i odborníky.Čtrnáctiletí kluci a děvčátka byli přijímáni do učebního procesu (oficiální titul mladá žena, mladý muž), ze kterého vycházeli nejen jako ševci, koželuzi, strojaři, ale vedle toho i jako účetní, kalkulanti, dělníci rozumějící všem strojům, se základem rodinného hospodaření, cizích jazyků, se značnými úsporami, jako uvědomělí nekuřáci, atd.V závodní spořitelně dostávali zaměstnanci i učni 10% úrok na vklady (i konta, podnikatelský účet, kam se ukládaly podíly na zisku)…

To jsou jenom vybraná fakta pro představu o Baťově díle.

Osvětleme si teď zblízka pojem Služba veřejnosti. Je to další veliký přínos Batismu světové kultuře práce a společenského života, tohoto historického, ale před Fordem a spol. snad nikdy plně nefungujícího principu „pracuji, tedy sloužím“.Baťa Službu veřejnosti objevil v USA a zavedl ve Zlíně. Není to tedy originální dílo Tomáše Bati, ale historický, od počátku dějin přirozený a samozřejmý účel práce. Služba veřejnosti obrací naruby zavedený a uznávaný, i když brutální a veskrze škodlivý systém podnikání- prodávej za „maximální ještě možnou cenu“, a zavádí zásadu prodávej za „minimální ještě možnou cenu“. Druhým aspektem starého, ničemného systému je plať „minimální, ještě možnou – mzdu“, zaměněným ve Službě veřejnosti zaplať „maximální možnou mzdu“.

Důsledek je zcela zřejmý: vysoká a rostoucí mzda s extrémně nízkou a stále klesající úrovní cen znamená vysokou a rostoucí poptávku, tím rychle roste výroba – a cyklus se opakuje. Rychle přichází zámožnost všech, společnost blahobytu, mizejí krize, sociální boje, roste kultura, mravnost společnosti, všeobecné přátelství mezi lidmi i národy. I když roste nezaměstnanost v průmyslu, není s ní problém, je-li Služba veřejnosti přijata celospolečensky.                                                                                                             Lidstvo ale už je takové, že se Služba veřejnosti propadla do svých kraťoučkých dějin, když těch několik firem na světě, které ji praktikovaly, ačkoliv byly extrémně úspěšné na trhu, zapadlo do starého, bezohledného systému, potácejícího se od krize ke krizi a přinášejícího blahobyt jen malé vrstvě společnosti.                                                                                                                                              Pravděpodobně americké firmy praktikující Službu veřejnosti, ale bez samosprávy práce, neměly dost zdrojů růstu a neodolaly konkurenci v těžkých krizích 1929 – 1934 a let válečných. No a Baťova firma byla znárodněna a do vedení se hned na konci války pohotově vecpali zločinci s čerstvými rudými knížkami, které po čase i komunistický režim zlikvidoval, ale batismus už nepřipustil.

Všechno zlo světa, útěk vykořisťovaných ke komunistickým myšlenkám, krvavé revoluce a války, krize všeho druhu, je třeba připsat na vrub panujícímu systému „urvi, co se dá“. Vzešlého z úpadku mravnosti a dál nesoucího v sobě devastaci mravů.

Příště o tom, že v hospodářství se zavedenou Službou veřejnosti, může nezaměstnanost v průmyslu růst rychleji, než jinde, ale nemá a nemůže mít negativních dopadů. Bude jevem veskrze pozitivním. Počkejte si týden, 10 dní.

(série vybraných článků z připravené studie)

    15. srpna 2010                                                                    Stanislav Vrbík