Jak se Jan Antonín Baťa stal šéfem světové Baťovy firmy

Jan Baťa se narodil 7. Března 1898. Byl o 22 roků mladším nevlastním bratrem geniálního průkopníka nového života a šéfa světového obuvnického impéria Tomáše Bati. Ten se roku 1905, kdy jim oběma zemřel společný otec, stal i poručníkem sedmiletého Jeníka.

Tomáš Baťa brzy poznal, že Jeník je energický, učenlivý a snaživý kluk. Po smrti otce, kterého měli společného, se Tomáš Baťa stal opatrovníkem svých nevlastních sourozenců, mezi nimi i osmiletého Jeníka. Po ukončení školy jej Tomáš zaměstnal ve firmě. Procházel mnoha místy jako dělník, aby se dobře seznámil s podnikem. Současně se přitom vyučil ševcovskému řemeslu. Poté, co se seznámil s chodem továrny, její organizací, nákupem, prodejem a exportem, Vzal jej Tomáš ssebou do Ameriky za zkušenostmi, jež se jemu samému tolik vyplatily. V Lynnu založila Zlínská skupinka, v níž byl i Jan, továrničku na obuv.  Ještě v roce 1919 se sešla v New Yorku velká porada kapitánů československého průmyslu. Radili se, jak reagovat na neudržitelnou politickou situaci doma. Tam byl chaos. Levicové síly se snažily uskutečnit po ruském vzoru revoluci. Továrníci byli napadáni pro své bohatství, rozeštváváni dělníci, stávky byly na denním pořádku.

Celé hospodářství a průmysl zvláště, se dostávalo do chaosu. Porada československých průmyslníků spěla k doporučení přemístit průmysl a kapitál do USA, kde se dá v klidu vyrábět a žít. Přítomný byl rada čs. velvyslanectví Jan Masaryk. Ten si vzal Jana Baťu bokem, povyptával se na poměry ve Zlíně a jestli prý chtějí taky do USA. Jan ho ubezpečil, že to nepřipadá v úvahu a na Masarykovu žádost Tlumočil Tomášovi přání, aby vystoupil a snažil se odradit je od myšlenky na emigraci. To Tomáš učinil a jedním ze svých slavných projevů skutečně záměr emigrovat zvrátil. Brzy na to došly znepokojivé zprávy ze Zlína a Tomáš se musel vrátit. Řízením továrny v Lynnu pověřil dvaadvacetiletého Jana, kterému nechal dva specialisty. Téměř denně chodily, podle dohody dopisy z Lynnu a do Lynnu. Janovo hlášení a Tomášovy instrukce ani ne tak k řízení továrny, jak k nákupům zlata, hliníku, surových kůží a podobně.
Tolik o zapracovávání Jana.

Tomáš v roce 1931 sepsal svou již třetí závěť, v níž ustanovil za svého nástupce Jana. A to tím způsobem, že mu prodává celou firmu za 5O milionů Kč. Nezletilému synovi Tomíkovi měl pak Jan povinnost vyplatit 22 a vdově Marii 5 milionů Kč. Ta získala závětí ještě nemovitosti v ceně přes 3 mil. Kč. Městu Zlín odpustil dluh ve výši 4,5 mil. Kč. Dalších 21,5 milionů věnoval Baťovu podpůrnému fondu, jenž se již mnoho let staral o lidi v nouzi, například též staré soukromé mistry ševcovské. Závěť nabyla platnosti podpisem Jana Bati, že souhlasí s podmínkami a přijímá. Při otevření závěti notářem JUDr. Foersterem byli přítomni všichni jmenovaní a svědkové. Oba dědicové, tj. vdova Marie Baťová i nezletilý, ale právních úkonů již schopný syn Tomáš Baťa mladší právoplatností závěti souhlasili nejen zde, ale i u Okresního soudu ve Zlíně o 10 dní později.
 
Proč si Tomáš Baťa vybral za svého nástupce bratra Jana a ne vlastního milovaného syna Tomíka? Baťa už mnoho let před svou smrtí prohlašoval, že za svého nástupce ustanoví toho nejzdatnějšího. Při jiné příležitosti se vyjádřil, že každý si své jmění musí dobýt sám, že jeho syn nic nedostane, než co si vybuduje a stejně bude mít výhody proti ostatním chlapcům, protože bude mít ve svém otci zdatného rádce. Další události potvrdily, že volba Jana byla správná.

Pokud jde o syna Tomíka, v tom otec příštího šéfa prostě neviděl. Chlapec byl zjemnělý, málo energický a asi též ne dosti sebevědomý. Zabývám se i psychologií a vím z ústního podání, že paní Baťová musela být k porodu převezena do Prahy, protože se očekávaly komplikace a porod byl pak skutečně velmi těžký. To mívá zákonitě dopad na psychiku novorozence a to -  malé sebevědomí, nejistota osobnosti.
Navíc, jak byl Tomáš geniálním podnikatelem a tvůrcem, tak pro svého syna neuměl najít výchovnou metodu šetrnou ke zraněné dušičce. Například, před lety mi napsal jeden Tomíkův spolužák asi ze třetí nebo čtvrté třídy, že otec pokořil před celou třídou a učitelem i ředitelem Tomíka, když odmítl jít za trest klečet k tabuli a prohlašoval, že on je přece Baťa. Děti s traumatem těžkého porodu potřebují více než jiné projevy lásky, důvěry, povzbuzování, chválení. To pokoření určitě, pokud se opravdu stalo, muselo ještě zhoršit Tomíkovo sebehodnocení.

Tak tedy Jan Karel Baťa, od roku 1939 Jan Antonín Karel Baťa je novým šéfem světového obuvnického impéria. Nejen ve Zlíně, ale v celém světě lidé očekávali s velkou zvědavostí, a dosud dobře placení zaměstnanci i s obavami, jak to dál půjde. Kupodivu šlo to dobře. Přišla velká hospodářská krize, která dusila výrobu a obchod. Ale tomu Baťové uměli čelit. Krize byla příležitostí ještě více utéci konkurenci. Vlastní koželužny, strojírny, stavební oddělení, cihelna, kopytárny, textilka, papírny, široký sortiment výrobků, a k tomu skvělá organizace, dobře placení odborníci i dělníci  -  a nad tím vším zdatný a výkonný šéf, to vše umožňuje závodům pracovat levně, bořit konkurenci, pronikat desítkami nových závodů do mnoha států na pěti kontinentech. Zní to neuvěřitelně, ale za 6 let šéfování Jana Bati vzrostla hodnota firmy s e d m i n á s o b n ě! Počet továren se zvýšil z deseti na osmdesát. V pěti kontinentech. Počet zaměstnanců ze šestnácti tisíc na 80 až 100.000.
To on postavil ve Zlíně mrakodrap, hotel Společenský dům (dnes Moskva) desítky výrobních budov,
 rozvinul výrobu pneumatik, letadel, znásobil strojírenskou výrobu a samozřejmě vedle prudce rostoucí výroby obuvi…

Přišla válka, druhá světová. Už před ní obsadili Němci české území, zabrali průmysl, též firmu Baťa, a tu se objevila příležitost pro konkurenty i vlády některých zemí, vypořádat se s tím
nezastavitelným Baťou. Anglie zapisuje Jana Baťu na tzv. černou listinu. Ale o tom zas příště.

Zlín, 30. Srpna 2009                                                 Stanislav Vrbík, www.vrbik.blog.idnes.cz

Tento příspěvek jste mohli číst už před týdnem. Dopustil jsem se ale porušení pravidel blogování, když jsem na tomto místě uvedl přehled nových „baťovských“ knih, které se objevily v knihkupectvích. Takže nemohl být uveřejněn.
Za podpisem uvádím adresu svého osobního blogu. Najdete tam všech mých 11 příspěvků.            S. V.